Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Nejde však o nic složitého. Pro motorové lodě platí, že základem je stanovení, zda je poměr výkonu motoru(ů) a výtlaku menší nebo roven číslu 60. Z vyhlášky vyplývá, že ke správnému stanovení poměru je potřeba k výpočtu použít hodnotu maximálního výkonu instalovaného motoru(ů) (v kW) a ten vydělit hodnotou maximálního výtlaku lodě (v t). Při stanovení hodnoty výtlaku je potřeba vyjít z vlastní hmotnosti lodě, hmotnosti motoru(ů), hmotnosti náplní, maximálního povoleného zatížení (platí, že jedna osoba = 80kg). Pokud Vám vyjde na konci číslo menší nebo rovno 60, máte vyhráno, současné předpisy jsou k vám benevolentní. Jezdit pak smíte tam, kde je to povoleno rychlostí vyšší než 25 km/h tedy i ve skluzu. Smůlu máte ovšem v případě opačném, kdy výsledné číslo je větší než oněch úředně stanovených 60. Pak smíte jezdit nad 25km/h pouze v úsecích, kde není tento poměr omezen.
Pokud by vám vyšlo číslo 120 a větší, pak jste povinni jezdit pouze na speciálně vyznačených místech a v povolených časech. Omezení je tu tedy ještě mnohem větší.
Údaje potřebné pro uvedený výpočet naleznete v osvědčení plavidla, které vám vydala Státní plavební správa.

Vyhráno mají majitelé lodí, jež nepodléhají evidenci SPS, t.j. motorových lodí, jejichž motor má maximálně 4kW. Pro ně tedy platí pouze základní omezení tam, kde není povolena plavba lodí se spalovacím motorem vůbec.

Kde tedy můžeme jezdit? Plavba motorovými loděmi je povolena bez omezení na Labské vodní cestě od ř.km 102,2 Chvaletice po hranici s Německem a na Vltavské vodní cestě od ř.km 91,5 Třebenice po soutok s Labem včetně ústí Berounky po přístav Radotín a od ř.km 135 Kamýk po ř.km 140. Lodě s ?poměrem? menším nebo rovným číslu 60 mohou plout rychleji také ještě na Vltavě od ř.km 105 Živohošť po ř.km 128,93 Vestec v období od 15.9. do 15.6 a od ř. km 159,9 Orlík po ř.km 193 Rejsíkov v období od 1.6. do 31.10. Na ostatních vodách, kde není plavba motorových lodí zakázána, je možno jezdit rychlostí max. 25km/h ve výtlačném režimu, nepovoluje-li místní úprava rychlost vyšší. Uvedené informace slouží pouze pro základní orientaci. Pro přesné informace doporučuji všem příslušnou vyhlášku pečlivě pročíst.

Lyžovat na vodě je možno ovšem vždy jen ve vymezených lokalitách označených plavebními znaky a to za dobré viditelnosti v době od 8 do 12 a od 14 do 19 h s výjimkou nedělí a svátků kdy se jezdit nesmí. Majitelé vodních skůtrů se zatím musí smířit s tím, že u nás mohou jezdit převážně v zimním oblečení, protože provoz skůtrů je povolen pouze ve speciálních lokalitách a to v době od 15.9. do 15.6. ve stejných provozních hodinách jako vodní lyžování.

Majitelé plachetnic s pomocným spalovacím motorem naopak mohou jezdit i tam, kde je jinak běžná motorová plavba zakázána. Seznam vodních ploch, kde je takový provoz povolen naleznete opět v rubrice Legislativa.

V kostce: vyhláška zvýhodňuje podle záhadného klíče skupinu majitelů lodí, jejichž lodě vyhoví tomuto požadavku proti jiné skupině majitelů lodí, jejichž lodě předpisu nevyhoví. Důvod: nejčastěji lze slyšet slova jako ekologie, ochrana plavců, devastace břehů vlnobitím a další, která sami jistě dobře znáte. Smysl tohoto ustanovení je však většině majitelů lodí utajen.

Rozumný důvod totiž chybí: Nemůže jím být uváděné omezení maximální rychlosti kvůli bezpečnosti. Podle seriózních propočtů totiž vychází, že s lodí s poměrem 60 lze jet rychlostí až 44 km/h. Takováto rychlost je na vodě za stávající situace, kdy mohou např. plavci bez omezení překonávat plavební dráhy dostatečná pro jejich ohrožení. Motorovou loď plující touto rychlostí může však řídit pouze řádně poučená osoba, která vlastní průkaz vůdce malého plavidla, která také za loď pod svým vedením zodpovídá.

Nemůže jím být ani znečištění vod. Nakonec vyhláška udává jaká povolená (ekologická) maziva je možno používat. Lodě při přihlašování musejí také projít kontrolou, kterou provádějí pracovníci SPS. Tyto kontroly je možno zavedením obdoby STK automobilů náležitě zpřísnit tak, aby odpovídaly požadavkům na ekologický provoz.

Tyto důvody je proto pro jejich řešitelnost nutno považovat pouze za zástupné a prapříčinu omezení tedy spíše hledejme v nepřejících lidech a historicky zakotvených zvycích, které plavbu motorových lodí jako celek jednoznačně zakazovaly. Dnes se díky absenci totalitního režimu tato omezení musejí schovávat za pseudodůvody, přičemž upřímná snaha o vytvoření objektivně respektovatelných podmínek je téměř nulová.

Stávající předpisy u postižené skupiny majitelů lodí proto typicky vyvolávají a řekněme si, že zcela oprávněně, pocit křivdy. Platná nařízení a vyhlášky totiž jsou nekoncepční a jako takové je nelze objektivně uznávat jako rozumnou normu upravující provoz na našich vodách.

Závěrem: Dokud nebudou vytvořeny rozumné a respektovatelné předpisy pro provoz motorových lodí nebude jejich vymáhání na vodě účinné. Jejich nerespektování ovšem povede pravděpodobně jenom k tomu, že zcela paradoxně ?nahraje? protistraně, která bude stále poukazovat na neukázněnost loďařů a z toho vyplývající negativa. Riskujeme tím další restrikce od státní správy, protože tato cesta pro ní představuje nejsnazší odstranění problémů. Je proto jen na nás, abychom se o rozumnou normu upravující lodní provoz sami zasloužili tím, že budeme sami iniciovat jednání vedoucí k jejímu přijetí.