The Transat 2004
 
      The Transat 2004 je závod osamělých mořeplavců, který je u nás důvěrně známý díky naąemu nejúspěąnějąímu jachtaři, Richardu Konkolskému, který se jej úspěąně zúčastnil dvakrát v letech 1972 a 1976 jeątě pod názvem OSTAR (Observer´s Single-handed Transatlantic Race).
 
Jednou za čtyři roky se sejde v anglickém přístavu Plymouth ąpička mezi jachtaři, aby vypluli na sólo plavbu přes Atlantik proti směru převládajících větrů a proudu. Závodníci se musejí nadále vyrovnat s rizikem sráľky s ledovci, kterých se touto dobou vľdy v těchto vodách vyskytuje značné mnoľství. Existuje celkem 6 moľných tras, jejich délka se značně liąí a stejně tak i podmínky, jimľ jsou závodníci vystaveni. Nejkratąí je trasa po Ortodromě, která vąak vede přes pevninu ? Newfoundland, takľe je potřeba ji rozdělit na dva úseky. Měří 2810 Nm a vyznačuje se vąak převládajícími nepříznivými západními větry.

Tradici závodu, který se jezdí jednou za čtyři roky vľdy v roce konání olympiády, zaloľili dva britątí jachtaři v roce 1960, kdy se po dlouhých debatách se sponzory a jachetními kluby, stále váhajícími s podporou závodu, rozhodli sami mezi sebou závod uspořádat. V sázce byla tehdy ?half-crown?, půlkoruna, kterou nabídl Chichester Haslerovi. Závod nakonec přece jen podpořil RWYC v Plymouth a časopis The Observer. Na plavbu se nakonec vydalo jen pět závodníků. Nakonec vyhrál Chichester na Gipsy Moth III časem 40 dnů a 11 hodin.

Nejhorąí počasí poznamenalo tento závod v roce 1968, kdy mohutná tlaková níľe způsobila bouři s větrnými poryvy dosahujícími 60 uzlů. Tehdy se také poprvé ukázalo, jak významnou roli můľe hrát informovanost závodníků o aktuálním vývoji počasí. Jediný závodník, Williams, měl tehdy spojení rádiem s meteorology v Londýně, kteří mu včas varování před bouří předali. Díky němu se jí dokázal vyhnout a získal tak na své konkurenty náskok 300 mil, který mu v cíli zajistil pochybné vítězství, kdyľ neobeplul majákovou loď. Od té doby se vedly pochopitelně také diskuse o přijatelnosti takovéto konkurenční výhody, nakonec vąak zvítězil rozum a vąechny lodě jsou dnes vybaveny moderními přístroji a závodníci jsou o počasí přesně informováni.

Čechy na tomto závodě důstojně reprezentoval Richard Konkolski v letech 1972 a 1976 na lodi Niké, kterou si sám postavil. Okolnosti, za kterých jeho sen o plavbě vznikl a poté jej také dokázal uskutečnit, popisuje velmi dobře ve svých knihách ?Dobrodruľství křtěné mořem? a ?Sólo přes Atlantik?. V obou závodech si vedl s malou Niké velmi dobře. Chybělo mu jen trochu příslovečného ątěstí k tomu, aby se v ročníku 76 stal vítězem v handicapu. Smutnou skutečností vąak zůstává, ľe přes tyto nesporně pozoruhodné sportovní výsledky byl komunistickým reľimem zavrhován a nakonec dokonce účelově kriminalizován. Náą dneąní jachtařský svět si jej vąak jiľ podle zásluh váľí. Jeho loď Niké bude vystavena pro veřejnost v muzeu českého jachtingu.

Na start letoąního ročníku se postaví 41 závodníků ve čtyřech kategoriích. Lodě dnes díky vyspělým technologiím dosahují téměř závratných rychlostí a zřejmě opět padne rekordní čas. Ovąem kdo zná moře, ví, ľe ale vąechno můľe být také úplně jinak.. Zajímavá je i jistá dědičnost náklonnosti k závodu: francouzka Karin Fauconier, dcera slavného Yves Fauconier, vítěze ročníku 1984, se vydává na závod přesně dvacet let poté na palubě 60ti-stopého trimaranu Sergio Tacchini.
Start je naplánován na 31.4.

Související odkazy:

stránky závodu: www.thetransat.com
stránky R. Konkolského: www.sevenoceans.com

redakce Ré